Poznejte v rámci festivalu Dny architektury památkově chráněné výškové budovy ve Zlíně! Všechny budou 28. 8. od 19.00 ze střechy svítit do nebe bílým sloupem světla. Výjimečnou podívanou doporučujeme pozorovat například z Jižních Svahů a dalších vyhlídkových míst nad Zlínem. Program ke Dni architektury ve Zlíně připravila příspěvková organizace Živý Zlín.
Desetipodlažní objekt bytového domu, prostého obdélného půdorysu s celkem 173 byty pro 320
osob, vznikal od projektu až k realizaci v letech 1959-1963 jako experimentální projekt firmy
Centroprojekt pro hromadné malometrážní bydlení. Samotná stavba probíhala od října 1961 do
prosince 1963, úpravy okolí až do roku 1965. Kvůli jeho výstavbě byla demolována část původní
zástavby baťovských domků v prostoru Zálešné I.
Byty byly původně určeny zejména bezdětným jednotlivcům či párům, ať už mladým nebo seniorům,
dnes je obydlen zejména seniori. Jednotlivé typy garsoniér (původně plánovaných 16, dnes 26) a
jedno nebo dvoupokojových bytů (vzniklých později přepříčkováním), původně v počtu 157 a dnes
147, jsou vybaveny vestavným nábytkem (šatní a potravinová skříň), minimalistickými kuchyněmi či
pouze kuchyňskými kouty v prostoru předsíně a sociálním zázemím s vanou. Obytná plocha
největších bytů nepřesahuje 40 m 2 . Dům byl navržen pro bydlení hotelového typu a vycházel
z principů kolektivního bydlení, tedy se snahou minimalizovat činnosti spojené s běžným provozem
každé domácnosti (vaření, praní, úklid, stravování). K tomu sloužily společné prostory a různé
vychytávky (např. krytý otvor z chodby k donášce jídla do bytu, žehlírny na patře), některé z nich
původně nerealizované (domácí telefony, zvonky, byt vrátného).
Objekt je řešen jako trojtaktová dispozice s centrální chodbou, hlavním vstupem na západě a bočním
schodištěm prosvětleným luxferovým pásem s podélně orientovanými okny podest na východě,
doplněné obytnými jednotkami po obou stranách chodby taktéž ve směru východ-západ. Společné
prostory (sklepy) a technické zázemí (sklady, prádelny s mandlovnou, spalovna odpadu, přípravna
masa) byly situovány do suterénu, v 1. nadzemním podlaží se nacházely společenské prostory (sál,
jídelna) a také byt správce a původně ještě obsluhy výtahu. Později bylo pro další technické a
společenské zázemí přistavěno jižně také samostatné kolmé dvoupodlažní křídlo, jenž dle původního
návrhu architekta mělo být s obytnou částí propojeno krytou chodbou. Tato část dnes slouží jako
veřejné obchodní a společenské centrum s prodejními plochami a restauračním zařízením.
Samotná konstrukce stavby je použitými materiály i technologií také experimentální. Nosnou
konstrukci tvoří bedněný železobetonový skelet s kruhovými průřezy sloupů v přírodním odstínu
betonu a modulového systému s původním baťovským rozponem 6,15 x 6,15 m, mezi nimi cihelné
vyzdívky a typové výplňové betonové parapety a okna. Hornímu podlaží dominuje krytá terasa, ve
středové části později upravená na byty. Jednotlivé parapety východní a západní fasády se zvlněným
povrchem jsou barevně odlišeny v odstínech červené a světle krémové, severní a jižní fasády zdobí
typizované betonové balkony s perforací, použité již na jiných objektech hromadného bydlení
(Morýsovy domy, Věžové domy, Kolektivní dům). Stavba dnes neoficiálně nese jméno svého autora,
architekta Miroslava Drofy a od roku 2000 je chráněna jako nemovitá kulturní památka.
Představují dvojici shodně koncipovaných samostatně stojících obytných apartmánových domů ve
východní části města, které byly postaveny na zelené louce dle regulačního plánu J. Voženílka (1947). Autorem obou staveb je Miroslav Drofa, do běžného provozu byly dány v roce 1949 a jméno
dostaly na počest tragicky zemřelého zlínského starosty Viléma Morýse. Od roku 2001 jsou oba
objekty pod památkovou ochranou jako nemovité kulturní památky.
Jedná se, stejně jako v případě bytového domu Drofa o objekty tzv. chodbového typu s trojtaktovou
dispozicí, s obytnými částmi orientovanými směr východ-západ podél centrální chodby a kolmým
středovým traktem reprezentativního vstupu a schodiště, prostých obdélných půdorysů, v posledním
patře se zastřešenými pochozími terasami, dnes již částečně upravenými na byty. Plošná výměra,
nejčastěji 68 a 85 m 2 , i vybavení jednotlivých typů bytů však na rozdíl od Drofy poskytuje dostatečný
komfort, jelikož se jednalo o objekty určené k bydlení rodin s dětmi. V objektu se celkově nachází 97
bytů uměle odvětrávaných bytů, z toho 60 dvoupokojových, 30 třípokojových a 7 garsoniér, přízemí a
suterén bylo vyhrazeno pro technické zázemí a společenské prostory kolektivního bydlení, včetně
jídelny a restaurace nebo provozu školky či jeslí až pro 60 dětí a tyto funkce plní v mírně pozměněné
formě dodnes. Oba domy se v nabídce služeb vzájemně doplňovaly.
Představují soubor pěti osmietážových domů věžového typu, čtvercového půdorysu, součást
výstavby hromadného nájemního bydlení východní části města dle regulačního plánu J. Voženílka z
roku 1947. Ten však z důvodu poválečného akutního nedostatku bytů v původní variantě počítal
s téměř dvojnásobným počtem. Z celého souboru jsou jako kulturní památky evidovány od roku 2002
pouze objekty s č. p. 874, 861 a 876.
Stejně jako nedaleké Morýsovy domy je i jejich autorem architekt Miroslav Drofa a stavba probíhala
v letech 1947-1950. Jejich podoba je inspirována skandinávskou bytovou výstavbou, není však použit
modulový systém se železobetonovým skeletem, ale konstrukce obvodového pláště je v duchu
konstruktivismu plně vyzděná z cihel, a to včetně okenních nadpraží. Monolitické jsou pouze
horizontální prvky železobetonových stropů a základových pasů. Ploché pochozí střechy mají
výraznou prolomenou atikovou nástavbu s plnými nárožními vyzdívkami a subtilním rámováním. Na
území republiky se další věžové domy nacházejí i na dalších místech Zlína, stejně tak v mnoha
menších i větších městech po celé republice, např. v Brně, Praze, Ostravě, Olomouci, Pardubicích
Kladně. Jedná se však až na kladenskou výstavbu již o zástupce sorely, panelové výstavby či
experimenty ze 60. let a mladší.
Vnitřní dispozici objektu dominuje centrální schodiště s technickým zázemím (shoz na odpadky,
výtah), kolem něhož jsou (až na přízemí) v každém patře seskupeny vždy čtyři bytové jednotky. Těch
je v domě celkem 29 a tvoří je dvoupokojové uměle odvětrávané byty s kuchyní, celkovou výměrou
cca 45 m 2 a vestavěným nábytkem, přísně symetrické. Byly určeny zejména pro mladé páry.
Neomítaná režná fasáda je akcentována opět již hojně rozšířenými typizovanými perforovanými
betonovými prefabrikovanými balkony, pro každý byt jedním.
Objekt reprezentující myšlenku kolektivního bydlení je zastoupen dvěma funkčně oddělenými křídly
(obytná dvanáctipodlažní část, kolmo zalomené přízemní křídlo se školkou a jeslemi) a je, stejně jako
ostatní výškové domy, orientovaný bytovými jednotkami směr východ-západ. Dnes jsou již obě křídla
stavebně oddělena, původně bylo dětské křídlo z obytné části přístupné. Také náplň některých
prostor i myšlenka kolektivního bydlení se později neosvědčila a tyto byly postupně upraveny (např.
jídelna na restauraci a později ve vysokoškolskou menzu, poté kulturní prostory, přestavba tělocvičny
na byt). Objekt je od roku 1958 evidován jako kulturní památka.
Stavba vznikla v původně rozsáhlé zahradě ředitelské vily a bratra zakladatele baťovského koncernu,
Jana Antonína Bati. Ještě před výstavbou vily zde však původně stával přízemní domek poštmistra J.
A. Minaříka. Po válce byla vila i s pozemky J. A. Baťovi vyvlastněna, zahrada zmenšena a od roku 1951
upravena pro potřeby Československého rozhlasu, jenž zde sídlí dodnes. Výstavba pro vybrané
zaměstnance a mladé rodiny původně baťovského koncernu (později již pod hlavičkou Svitu)
probíhala v letech 1948–1950 podle návrhu architekta a urbanisty Jiřího Voženílka a předcházela jí
instalace vzorové obytné buňky v části Díly, na níž se ve spolupráci s J. Voženílkem podílel i architekt
Miroslav Drofa. Dům byl navržen jako experiment dobových myšlenek kolektivního bydlení, které
rezonovaly u levicově orientovaných architektů již od 20. let 20. století a měly řešit společné kvalitní
bydlení s maximem komfortu a nabízených služeb zaměstnaných rodičů, tedy se snahou
minimalizovat činnosti spojené s běžným provozem každé domácnosti (vaření, praní, úklid,
stravování, péče o děti).
Konstrukčně je objekt řešen jako železobetonový skelet s cihelnými vyzdívkami a pásovými okny,
nově však již v odlišném modulu s rozměry 7,35 x 7,35 m, fasádu z východní a západní strany doplňují
typické prefabrikované betonové balkony, v rámci celkového výtvarného efektu šachovnicově
rozmístěné.
Dispozičně je obytná část objektu s dvou a třípokojovými byty řešena jako trojtrakt prostého
obdélného půdorysu chodbového typu s centrálně orientovaným schodištěm na západě a hlavním
vstupem na východě. Celkem je v objektu situováno 26 třípokojových bytů s výměrou 55 – 62 m 2 a 76
dvoupokojových bytů plochy 39 m 2 . Nechybí v duchu kolektivního bydlení občanská vybavenost
v přízemí a suterénu v podobě shozů na prádlo, kuchyně s nákladním výtahem a sklady potravin,
jídelny, spalovna, sklepy, klubovny, restaurace, v bytech pak minimalistické kuchyně nebo kuchyňské
kouty, centrálně uměle osvětlené a odvětrávané, vestavěný nábytek. Specialitou jednotlivých pokojů
jsou variabilní posuvné dřevěné příčky. Střešní plocha s pochozí terasou byla určena ke
společenskému vyžití a rekreaci, v centrální části nechyběly prostory skořepinově zastřešené
tělocvičny se zázemím. Společné prostory jsou řešeny reprezentativně, s kvalitními materiály
(travertin, dýha) a doplněny výtvarnými díly (keramické reliéfy v bývalé jídelně i na podestách
jednotlivých podlaží).
Mimo zlínskou variantu byl v letech 1946-1958 realizován dle návrhu architektů Václava Hilského a
Evžena Linharta ještě kolektivní dům v Litvínově, ten však tvoří již soubor tří objektů složitějšího
půdorysu (dvě třináctipodlažní obytné budovy se zalomením s celkem 352 byty a sedmipodlažní
střední propojovací trakt s občanskou vybaveností). Čtyři typy bytů (mezonetové dvoupodlažní, tří a
dvoupokojové a garsoniéry) poskytovaly zázemí pro 1400 zaměstnanců bývalých Stalinových
chemických závodů v Záluží u Mostu.
Dnešní sídlo krajského úřadu Zlínského kraje, původně administrativní budova koncernu Baťa z konce třicátých let 20. století a předtím muzeum obuvi, představuje vrchol tvorby architekta Vladimíra Karfíka,
rodáka z nedalekého Kudlova. Objekt figuruje již od roku 1958 na seznamu kulturních památek.
Ve své době s výškou téměř 80 m představovala nejvyšší budovu ve střední Evropě a dodnes i
pohledovou a výškovou dominantu nejen původního továrního areálu, ale i celé západní části města.
Budova s tehdy řadou inovativních prvků, vystavěná v letech 1936-1939, má celkem 16 podlaží.
Z toho 13 je typizovaných, s centrální chodbou a kancelářskými prostory až pro 200 zaměstnanců
dělenými původně v duchu open space dle potřeby pouze pohyblivými skleněnými příčkami. Přízemí
a suterén slouží jako expozice s původní a plně funkční, technicky i komfortně zařízenou pojízdnou
ředitelskou kanceláří situovanou ve výtahu a technické zázemí, další expozice se nachází v původně
ředitelském a materiálově i dispozičně odlišně pojatém reprezentativním 8. podlaží (dnes sídlo
hejtmana). Nejvyšší 15. a 16. podlaží tvoří společenské prostory se zasedací místností pro
zastupitelstvo a částečně zastřešená a později zastavěná pochozí terasa s kavárnou, v této části se
nachází i servisní prostory s typickým závěsným klecovým systém pro údržbu objektu zvaným Kočka,
který se pohyboval po kolejnicích, instalovaných po obvodu celé budovy.
Základním konstrukčním schématem trojtraktové dispozice je železobetonový skelet s cihelnými
vyzdívkami a keramickým obkladem mezi betonovými sloupy kruhového profilu v duchu baťovského
funkcionalismu. Fasádu odlehčují dvojitá ocelová, vertikálně orientovaná a horizontálně členěná okna
s typickým světle zeleným nátěrem a omezeným otevíráním, které kvůli přítomnosti vzduchotechniky
a snížení nákladů bylo již historicky minimalizováno. Rozměrově je pro jednotlivá pole zastoupen
modul typický pro výstavbu továrních budov, a to 6,15 x 6,15 m. Prosté kubické tvarosloví objektu
bylo v 60. letech doplněno ještě o nový vstup z třídy T. Bati, dnes řešený s pevnou předsunutou
markýzou podepřenou číslicí 21.
Autor textu: kunsthistorička Martina Kroutilová
3 166 kroků a 2,16 km! Taková je statistika Lampionového průvodu, který 20. 9. už podeváté pořádal Živý Zlín. Oblíbená akce pro celou rodinu i tentokrát přilákala stovky lidí. Podívejte se na fotogalerii Jsf Abba, najdete se?
Stát se hasičem, policistou nebo záchranářem je snem mnoha dětí. Jsme rádi, že jsme jim ho v pátek 6. 9. aspoň na chvíli mohli splnit. Rodinný program Zlín dětem na téma HRDINOVÉ přilákal ke kostelu na Jižních Svazích stovky malých zvědavců. O hudební doprovod se postarala kapela Get Lucky.
Děkujeme za skvělou spolupráci:
Hasičský záchranný sbor České republiky Zlínského kraje (hasičské auto, cisterna, žebřík)
Hasiči města Zlína (hasičské auto, cisterna, žebřík)
Městská policie Zlín (služební vozidlo a motocykl, ukázka práce psovodů)
Policie České republiky (policejní stan, služební motorové vozidlo v civilním provedení, osobní služební motorové vozidlo, ukázka výzbroje a výstroje)
Zdravotnická záchranná služba Zlínského kraje
Český červený kříž (ukázka první pomoci)
Akce Zlín dětem je součástí projektu Zdravé město Zlín, který financuje oddělení dotací a prevence kriminality Magistrátu města Zlína.
Fotil Vítek Šmahel.
Další dětské odpoledne u zámku Zlín na téma POZNÁVÁNÍ jsme si 22. 8. moc užili!
O program se postarali Pevnost poznání Olomouc, Sensory play Zlín, Inspirace Zlín z.s., Moje dílna, UNICEF a další. Nezapomenutelný zážitek si malí i velcí odnesli z Fantastic Bubble Show.
Fotil Robin Konečný.
Co je před námi ještě? 6. 9. zveme na poslední letošní akci Zlín dětem, tentokrát na téma HRDINOVÉ u kostela na Jižních Svazích. Těší se na vás složky Integrovaného záchranného systému, kapela Get Lucky i tým živého Zlína.
Akce Zlín dětem jsou součástí projektu Zdravé město Zlín, který financuje oddělení dotací a prevence kriminality Magistrátu města Zlína.
Vstup zdarma!
Poslední prázdninová Hudební neděle 25. 8. před zámkem Zlín patřila kapele Few Flowers z Valašské Polanky (soul a pop). Děkujeme, že jste u toho byli s námi!
Fotil Vítek Šmahel.
A protože doufáme i v hezký podzim, ještě jeden open air koncert si dáme 13. 9. Těste se na velkou show v podání dixielandové kapely Šouflšou! Vstup volný.
Zámek se 13. srpna rozezněl barokní hudbou! Drei Engel & Collegium Colloredo vyprodali hlavní sál zlínského zámku a koncert stál za to!
Pokud jste ho nestihli, máte šanci “tři anděly” s orchestrem zastihnout ještě ve čtvrtek v Kroměříži.
Další koncert vážné hudby na zlínském zámku se uskuteční 24. září v 19.00 – Neznámí virtuosové: Operní gala. Vstupenky rezervujte ZDE.
Hudební neděle 11. 8. patřila folku. U zámku vystoupil písničkář Pavel Tabásek z Jasenné.
Prohlédněte si fotogalerii Vítka Šmahela!
Zveme i na další Hudební neděli – 25. 8. od 17.00 se těšíme na koncert Few Flowers (soul-pop / Valašská Polanka). Vstup je volný.
Druhé prázdninové odpoledne Zlín dětem 8. 8. bylo kvůli počasí trochu napínavé. Přesto doufáme, že jste s dětmi stihli venku vyzkoušet nějakou z Podivuhodných her Jířího Šebesty, že jste si zazpívali s Hudební školou Yamaha Zlín a vytvořili si něco hezkého s Mojí dílnou. Představení Divadla Scéna Zlín Špalíček veršů a pohádek se konalo už v suchu v hlavním sále zámku, stejně jako workshop PJ Beatbox.
Děkujeme, že jste to nevzdali a vydrželi s námi do konce!
Další program Zlín dětem:
22. 8. v 16.00 u zámku Zlín
Zlín dětem – POZNÁVÁNÍ (Fantastic Bubble Show, Pevnost poznání a mnoho dalšího)
6. 9. v 15.00 u kostela na Jižních Svazích
Zlín dětem – HRDINOVÉ (odpoledne se složkami Integrovaného záchranného systému, koncert kapely Get Lucky a mnoho dalšího)
Vstup na obě akce je volný.
Akce Zlín dětem jsou součástí projektu Zdravé město Zlín, který financuje oddělení dotací a prevence kriminality Magistrátu města Zlína.
Přes 15 tisíc návštěvníků přilákal třetí ročník multižánrového pouličního festivalu Zlín žije, který se v krajském městě konal 28. – 30. června. Posun termínu na začátek letních prázdnin návštěvníky neodradil a zůstane zachován i pro příští rok. Čtvrtý ročník festivalu Zlín žije se uskuteční 27. – 29. 6. 2025. Akci pořádá pro město Zlín příspěvková organizace Živý Zlín.
„Dramaturgie festivalu stojí téměř z 90% na kapelách s vazbou na region, lokálních komunitách, žánrové rozmanitosti a překvapivé proměně veřejného prostoru v příjemná místa k odpočinku i k setkávání se specifickou atmosférou. Letos se například moc povedla nová scéna na Tržišti Pod Kaštany s chill out zónou,“ připomenula ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová s tím, že i v této lince bude festival pokračovat a ještě více ji rozvíjet.
Pokud jde o headlinery, slibuje festival vystoupení bratislavských Korben Dallas (alternative rock), na které letos kvůli nepřízni počasí nedošlo. Další jména bude zveřejňovat postupně.
Sledujte facebook a instagram Živého Zlína a nic vám neuteče!
Letošním rokem festival Zlín žije vstoupil také do rodiny Čistých festivalů EKO-KOM. „Životní prostředí a udržitelnost jsou také věci, které během festivalu dlouhodobě řešíme. I proto jsme letos zavedli například vratné kelímky. Děkujeme návštěvníkům, že nebyli lhostejní a během akce poctivě třídili odpad. Bez vás bychom certifikát Čistý festival nezískali a ekologicky odpovědným festivalem bychom se nestali,“ řekla Jana Kubáčová.
V letním období plném cestovatelských plánů čeká Zlín i malé hudební dobrodružství. Na zámku vystoupí 13. 8. v 19.00 ženské pěvecké trio Drei Engel a orchestr Collegium Colloredo s programem Toulky barokní Evropou. Dirigent Tomáš Netopil, který patří mezi současnou světovou špičku, se v něm výjimečně představí i v roli houslisty. Koncert pořádá příspěvková organizace Živý Zlín.
„Návštěvníci mají možnost zažít vícero chutí a barev hudby barokní doby. Zvolili jsme Händela coby hitmakera své doby. K němu bylo téměř logické postavit zástupce Francie, která šla tak trochu proti proudu. A protože jsme chtěli posluchačům nabídnout i něco netradičního, objevného, vybrali jsme Johanna Josepha Fuxe coby zástupce vídeňského dvora,“ prozradila Lucie Karafiátová z tria Drei Engel.
První zastávka: LONDÝN
Do Londýna zavítal mladý skladatel Georg Friedrich Händel, aby zde napsal a odpremiéroval svoji operu Rinaldo. Na zámku Zlín si z ní můžete vychutnat ty nejlepší árie.
Druhá zastávka: VÍDEŇ
V samém srdci habsburské monarchie tvořil Johann Joseph Fux. Kromě mnoha oper napsal i několik oratorií. Jedno z těch méně známých, zato však velmi zdařilých a hravých – Il Fonte della Salute aperto dalla Grazie nel Calvario – zazní i ve Zlíně. Výběr doplňují dva sbory a dvě kontrastní árie.
Třetí zastávka: PAŘÍŽ
Vítejte na dvoře krále Ludvíka XV. těsně před jeho svatbou s Marií Terezií Antonií Rafaelou Španělskou. Původní plán na korunovační operu hroutí a zoufalý kardinál Richelieu žádá o pomoc Jean-Philippe Rameaua. Ten měl naštěstí rozepsanou operu Platée, z níž se stal naprostý hit. Jeho inspirací pro druhou operu Les Indes galantes bylo vystoupení dvou domorodců z Louisiany, kteří vystupovali v Evropě s indiánským válečným tancem. „Obě opery jsou dokonalým příkladem hudby, která nestárne a dodnes dokáže roztančit. Klidně se to nebojte udělat. Náš výběr z obou oper si totiž o taneček přímo říká,“ vyzývá návštěvníky zlínského koncertu Lucie Karafiátová.
Drei Engel tvoří famózní pěvkyně Markéta Klaudová, Pavla Radostová a Lucie Karafiátová spolu s cembalovým virtuosem Jiřím Havrlantem. Charakteristická pro ně je nejen historicky poučená interpretace hudby, ale i obrovská energie a čistá radost z hudby.
Orchestr Collegium Colloredo se odkazuje na významnou postavu kroměřížských dějin. Antonín Theodor Colloredo-Waldsee byl první arcibiskup olomoucký, později se stal kardinálem.
Vstupenky na koncert jsou v předprodeji v showroomu Živého Zlína na nádvoří zámku nebo online na webu Živého Zlína.
.
Nejnovější komentáře